I řekl David: Učiním milosrdenství s Chanunem synem Náhasovým, jakož otec jeho učinil milosrdenství nade mnou.
I reče David: Da učinim milost Anunu sinu Nasovom, kao što je otac njegov meni učinio milost.
Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem řekl: Kdo ví? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítě.
A on reče: Dok dete beše živo, postio sam i plakao, jer govorah: ko zna, može se smilovati Gospod na me da dete ostane živo.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Smilujte se na me, smilujte se na me, prijatelji moji, jer se ruka Božija dotakla mene.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
I duša se moja vrlo uzdrhtala. A Ti, Gospode, dokle ćeš.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
Da bih kazivao sve hvale Tvoje na vratima kćeri Sionove, i slavio spasenje Tvoje.
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
Bože moj! U Tebe se uzdam; ne daj da se osramotim, da mi se ne svete neprijatelji moji.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Pogledaj me i smiluj se na me, jer sam inokosan i nevoljnik.
Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.
A ja hodim u prostoti svojoj, izbavi me, i smiluj se na me.
Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.
Čuj, Gospode, glas moj, Tebe prizivam, smiluj se na me i usliši me.
Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.
Gospode, Bože moj! Zavikah k Tebi, i iscelio si me.
Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.
I Ti promeni plač moj na radost, skide s mene vreću. opasa me veseljem.
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
Da mi se ne bi svetili koji mi zlobe nepravedno, i namigivali očima koji mrze na me nizašta.
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
Sudi mi po pravdi svojoj, Gospode, Bože moj, da mi se ne svete.
Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.
Neprijatelji moji govore zlobno za mene: "Kad će umreti, i ime njegovo poginuti?"
Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.
A mene celog sačuvaj, i daj mi da stojim pred licem Tvojim doveka.
Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
Jer ja znam prestupe svoje, i greh je moj jednako preda mnom.
Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
Neprijatelji moji svaki dan traže da me progutaju; jer mnogi napadaju na me oholo.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.
Smiluj se na me, Gospode, jer k Tebi vičem sav dan.
Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.
Pogledaj na me i smiluj mi se, daj silu svoju sluzi svom, i pomozi sinu sluškinje svoje;
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Molim Ti se iz svega srca, smiluj se na me po reči svojoj.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Pogledaj na me i smiluj se na me, kao što radiš s onima koji ljube ime Tvoje.
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Utvrdi stope moje u reči svojoj, i ne daj nikakvom bezakonju da ovlada mnom.
Ten bude los tvůj a díl odměřený tobě ode mne, praví Hospodin, proto žes se zapomněla nade mnou, a úfalas v lež.
To je deo tvoj i obrok tvoj od mene, govori Gospod, zato što si me zaboravio i pouzdao se u laž.
Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
I duh me podiže i odnese i idjah žalostan od srdnje u duhu svom; ali ruka Gospodnja silna beše nada mnom.
I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
I dodje onde nada me ruka Gospodnja, i reče mi: Ustani, izidji u polje, i onde ću govoriti s tobom.
Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostřed údolí, kteréž bylo plné kostí.
Ruka Gospodnja dodje nada me, i Gospod me izvede u duhu, i postavi me usred polja, koje beše puno kosti.
Dvadcátého pátého léta od zajetí našeho, na počátku roku, desátého dne měsíce, čtrnáctého léta po dobytí města, právě v tentýž den byla nade mnou ruka Hospodinova, a uvedl mne tam.
Dvadeset pete godine robovanja našeg, u početku godine, deseti dan meseca, četrnaeste godine od kako se uze grad, isti dan dodje nada me ruka Gospodnja i odvede me onamo.
Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
Tada reče im Isus: Svi ćete se vi sablazniti o mene ovu noć; jer u pismu stoji: Udariću pastira i ovce od stada razbežaće se.
A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
I čuvši da je to Isus Nazarećanin stade vikati i govoriti: Sine Davidov, Isuse! Pomiluj me!
Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
I reče im Isus: Svi ćete se vi sablazniti o mene ovu noć; jer je pisano: udariću pastira i ovce će se razbeći.
I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
I povikavši reče: Oče Avraame! Smiluj se na me i pošlji mi Lazara neka umoči u vodu vrh od prsta svog, i da mi rashladi jezik; jer se mučim u ovom plamenu.
I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
I povika govoreći: Isuse, sine Davidov! Pomiluj me.
A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
A Isus obazrevši se na njih reče: Kćeri jerusalimske! Ne plačite za mnom, nego plačite za sobom i za decom svojom.
Odpověděl Ježíš: Neměl bys nade mnou moci nižádné, byť nebylo dáno s hůry; protož, kdoť jest mne tobě vydal, většíť hřích má.
Isus odgovori: Ne bi imao vlasti nikakve nada mnom kad ti ne bi bilo dano odozgo; zato onaj ima veći greh koji me predade tebi.
A bylť jest jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.
Jer beše bolestan do smrti; no Bog pomilova ga, ne samo njega nego i mene, da mi ne dodje žalost na žalost.
0.33596396446228s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Sve nas drži u šaci, mene, sve! 